Před čtrnácti dny:

Vybrala jsem si své štěňátko s růžovým obojkem a dala mu jméno OLA. Když jsem přijela domů i Betynka pochopila, že nás asi bude víc. Z mého oblečení cítila psy a štěňata. Oblečení putovalo do pračky a tak jí Bet chodila kontrolovat (tu pračku). Možná čekala, že štěndo přijde odtamtud.

Před dvěma dny:

Chovatel mi předal očkovací průkaz, kupní smlouvu, při povídání o tom, co Ola absolvovala - vážení, čkování, očipování a tetování jsme si vypili kávu a pak vstal páníček a řekl mi: Miláčku, vezmi si svůj dárek k narozeninám a pojedeme domů. A tak jsem vzala do náruče šest a půl kila štěstí a lásky a jelo se. Ola měla dost času poznat můj pach a já během pěti hodin cesty poznat její temperament. A byli jsme doma. Ola a Betynka se seznámily venku. Betynka dostala možnost mne přivítat a pak očuchala štěně. Nepřišlo z pračky ale bylo tady a ona ten pach znala. Domů jsme šli společně. Mrně prošmejdilo byt, žádný pláč a žádné stesky. jen ta velká fenka neměla mlíčko ale zato mimču olízla čenich. byla jsem z toho hodně nervózní ale holky překvapily. Ola i tím, že během deseti minut našla pytel se žrádlem, ukousla spodní roh a udělala si samoobsluhu. A tak začalo naše soužití. Ona vymýšlí a překvapuje, já toleruju a nebo mařím její snahy. 

Bet si hraje se svým štěnětem a jen nemá ráda, když mně mrně začne kousat svými jehličkami spěchá mi na pomoc.Včera se Ole líbilo na cvičáku, dnes ráno nejdřív utekla na venčení bez vodítka, pak bodovala ve školce a večer prověřovala jak mám uklizeno. Když jsem oplachovala nádobí po večeři, ohlédla jsem se na holky. Jedna druhé olizovala čumák. Nádhera.

Za dárek jsem poděkovala. Ale můj nejmilejší dárek je ten velkej kluk, který už rok stojí po mém boku. A to byla slova poděkování za to, že mi dal Olu, že mi pomáhá s Bet a někdy i jen tak, bez velkého humbuku udělá to, co je potřeba.

Olí a Betynko. S naším páníčkem půjdeme po cestě, kde na nás čeká nejeden karambol ale také jeho ruce. Ruce, které nás chrání a pomáhají nám. Z takové cesty nemám strach